Nad otázkou, kudy vede cesta k úspěšnému zakončení sezony v podobě vítězství ve finále play-off, teď dnem i nocí dumají trenéři obou týmů. Většinu hráčů čeká největší zápas v jejich životě, ale i pro těch několik výjimek na obou stranách půjde o výjimečný fotbalový duel. A tak vedle fotbalových schopností bude více než kdy jindy rozhodovat mentální nastavení, odolnost… zkrátka hlava.

Legendární manažer Brian Clough se ve své době prakticky vůbec nestaral o sestavu soupeře a o způsob jeho hry. Vždy věnoval pozornost jen svému týmu. Hrajte to svoje, a to ostatní přijde. Buďte v klidu a soustřeďte se na svůj výkon. To byla jeho hesla. Obecně vzato platí pořád, ale dnes se asi přece jen trošku víc hra soupeře rozebírá. A to jak při poradách Forest, tak i Huddersfieldu.

Reds jsou podle vypsaných kurzů pasováni do role mírného favorita. Skončili sice v tabulce o jedno místo za svým soupeřem, ale z hlediska formy jsou v tabulce výš. Huddersfield ovšem nikoliv náhodou nasbíral takový počet bodů, který mu vynesl skvělé 3. místo. Má v sestavě celou řadu velice dobrých fotbalistů, zkušenou obranu, dynamickou zálohu a v útoku hráče schopné rozhodovat zápasy. Ligová bilance Forest-Huddersfield je vyrovnaná, v F. A. Cupu vyhráli svěřenci Steva Coopera, to ale soupeř záměrně nasadil trochu slabší sestavu.

Kde leží klíčové body k rozuzlení očekávaného sobotního podvečera?

Zadní čtyřka. Kvalitní defenziva je základ úspěchu. Jistě, nesmí se to přehánět (pamatujeme velice dobře, jak to Forest hráli pod trenérem Lamouchim), obrana by měla být aktivní. Ale je jisté, že s nulou vzadu se k dobrému výsledku vždy dojde snáz. Jedním z té čtyřky je brankář Samba. Po zásluze hlavní hrdina semifinálové odvety, ale to je dnes už minulost. Je víc než nutné, aby opět dokázal zklidnit emoce a soustředil se na hru. Mnohokrát bylo zopakováno, že když tohle zvládne, stává se oporou. Tři pilíře před ním – Worrall, Cook a McKenna – už mají něco za sebou, aby tíhu zápasu unesli.

Střed pole. Hráči, kteří operují uprostřed zálohy, měli v nedávné době menší zdravotní problémy. Deset dní snad postačí k tomu, aby se Yates, Garner i Zinckernagel dali do pořádku a mohli předvést to nejlepší, co se v nich ukrývá. Garner je z nich sice nejmladší, ale na něm toho bude ležet asi nejvíc. On je hlavním dispečerem hry Forest. Je dost možné, že za Reds odkope svůj poslední zápas – a jistě se chce zapsat do dějin tím nejlepším možným způsobem.   

Pravá strana. Tady číhá na soupeře největší hrozba. Interakce Spence-Johnson přináší čísla, což potvrdilo i semifinále. V Sheffieldu samozřejmě moc dobře věděli, že si mají dát pozor na Johnsona – přesto dal dva góly. Je jisté, že Huddersfield svou levou stranu zpevní a soustředí se na ni trochu víc. A to zase dává šanci prosadit se jiným, ať už vepředu nastoupí Surridge, nebo Davis. I daleko defenzivnější Colback se z levé strany dokáže dostat k zakončení. Ale vůbec bychom se nedivili, kdyby Spence s Johnsonem i na jistě připravenou obranu protivníka znovu něco efektivního vymysleli.

Rozhodovat pochopitelně může i něco úplně jiného. Jakýkoliv detail. Forest určitě nebudou čekat na to, co udělá soupeř. Takovou strategii v myšlení Steva Coopera nehledejte. Podstatné je, aby hráči nepodlehli tlaku, atmosféře, zachovali chladnou hlavu – a pak hráli svou hru, která vede k radosti po konečném hvizdu. Tak jako už tolikrát v průběhu končící sezony.

Sezona pro Forest ještě nekončí, ale nemělo by zapadnout, že jedním ze zásadních strůjců jejího úspěšného průběhu je muž, který se na City Ground objevil teprve v červenci a ani jednou nemusel kopnout do míče. Američan Dane Murphy, chief executive officer neboli po našem výkonný ředitel.

Chlápek který stojí v pozadí a jehož úkolem bylo a je transformovat klub na úspěšný podnik. Přišel ještě za předchozího manažera Hughtona, ale teprve poté, co se spojily jeho síly se Stevem Cooperem, se věci rozběhly správným směrem.

Vzpomeňme si, jak donedávna Forest v touze po okamžitém úspěchu často lovili hráče známých jmen a třeba i se zkušenostmi z prvoligových soutěží po celé Evropě, ale již za zenitem – a v mnoha případech takové dobrodružství končívalo velkým rozčarováním. Rovněž je, jak se zdá, konec chaotickým přesunům z řecko-portugalského tábora. Nikde není zaručeno, že hráč s několika starty za Olympiakos bude přínosem pro ambiciózní klub v Anglii.

Murphy, teprve šestatřicetiletý funkcionář, identifikoval jinou strategii. Doplňovat širší kádr pokud možno o vlastní hráče, shánět posily spíše mladšího věku, i kdyby to mělo být jen na hostování (možnost přestupu je vždy ve hře – záleží na okolnostech). Ani to ovšem nevylučuje sem tam nabídnout smlouvu pro prověřeného borce staršího ročníku (Cook) nebo zalovit mezi hotovými hráči z MLS (Horvath, Laryea), tedy soutěže, kterou Murphy moc dobře zná. Velký důraz se nově klade na anylýzu získaných dat. Součinnost se Stevem Cooperem pak nese až nečekaně sladké plody. Ti dva evidentně vidí fotbal podobnýma očima. A nikoliv náhodou získal Murphy ocenění Championship CEO of the Year.

Dane Murphy hrával za DC United, ale moc se neprosadil, a tak to posléze zkoušel v Evropě, v Německu strávil dvě sezony ve VfL Osnabrück. Znovu bez výraznějšího průlomu na scénu, ale jako vnímavý člověk se mnohému naučil. Evidentně to není ten typ Američana, který nevidí za hranice rodného kontinentu. Každopádně se poté vrátil do USA, hrál za obnovený New York Cosmos, a když mu došlo, že na hřišti z toho zase moc nebude, navlékl civilní oblek a začal funkcionařit. Nejprve jako skaut v NYC, pak už coby technický ředitel v Salt Lake City a DC United.

Pak následoval klíčový kariérní přesun do Anglie. Murphy se v roce 2019 stal výkonným ředitelem Barnsley FC. V klubu bez velkého finančního zázemí nejprve pomáhal se záchranou, aby pak v ročníku 2020/21 spolutvořil tým, který se dostal až do play-off. Ironií osudu se tam jako soupeř potkal se Stevem Cooperem, který tehdy vedl Swansea.    

Nottingham Forest je klub, který nemá díky majiteli Marinakisovi hluboko do kapsy. Ale víme, že prostředky bývaly velice často vyhazovány bez rozmyslu. Kvalita vedení sportovního úseku nebyla dobrá. Vypadá to, že Murphyho příchod změnil opravdu hodně a že s ním Reds mohou napsat další nové kapitoly, u kterých fandové nebudou zažívat pocit promarněného času a nevyužitých příležitostí.  

Tak dramatický zápas se nehraje každý den. A už vůbec nebývá časté, abyste takový horor sledovali za účasti týmu, jemuž fandíte.

Reds odehráli skvělý duel v sobotu v Sheffieldu. Tam byli jasně lepší a měli vyhrát klidně o tři nebo čtyři góly.

V úterý večer se role vyměnily. Blades od prvních minut ovládali hru, byli nepříjemní, agresivní, tomuto způsobu Forest nedokázali dobře čelit. Když dal Johnson z nádherného protiútoku gól, někdo možná doufal, že taková rána do té chvíle aktivnějšího soupeře srazí. Jenže se nestalo a hosté bojovali dál.

Hráči Forest se trápili, chvílemi to vypadalo, že si nedokáží přihrát míč po zemi, létalo to vzduchem ze strany na stranu, kupily se nepřesnosti. Evidentně na hochy v červených dresech dolehla tíha okamžiku, tlak prostě nezvládali dobře. Ani poločas nepřinesl změnu. Naopak, nabuzení fotbalisté z Sheffieldu vletěli do druhé půle jako uragán, vyrovnali a notně otřesené Reds nakonec potrestali i druhým gólem. Začínalo se znovu od nuly.

V prodloužení se domácí začali zvedat a chvílemi se zdálo, že kýžená branka na 2:2 je na spadnutí. Nestalo se. Naopak soupeř mohl těsně před koncem definitivně rozhodnout.

A tady přichází čas maximálně vychválit našeho brankáře Brice Sambu. Tuto situaci z konce prodloužení vyřešil zázračným zákrokem nohou a jednoznačně tak udržel tým ve hře. Už předtím předvedl důležité zákroky, především ten ještě na začátku utkání, za stavu 0:0, byl excelentní. A penalty? Z těch se stala jeho show. Samba chladnokrevně zmařil první dva pokusy hostů. Ti se pak ještě vrátili do hry, když si Lolley zahrál na Uliho Hönese a poslal míč na tribunu. Jenže Samba měl svůj den a třetí chycenou penaltou postupový rébus vyřešil.

Sluší se podotknout – nebýt Sambova představení, Forest by nejspíš byli vyřazeni.

Ale pozor. Ještě není na místě jásat… Ano, je výborné, že Forest postoupili do finálového mače. Užijme si to. Ale teprve ve Wembley v neděli 29. května se bude rozhodovat o skutečném úspěchu, nebo zklamání.

Reds odehráli na sheffieldském stadionu Bramall Lane výborný zápas, hlavně v první půli měli jasně navrch. Pokud by dokázali být efektivnější při zakončování, mohlo být už rozhodnuto. Vítězství 2:1 je tudíž pěkné – kdo by ho před zápasem nebral –, ale zároveň i docela ošidné.

Soupeř je stále ve hře, cítí šanci a půjde po ní. Forest, ale ukázali, že jsou lepším týmem a mají všechny předpoklady zajistit si v úterní odvetě postup.

A tak bez dalšího mudrování věřme, že to na City Ground dopadne dobře a budeme se těšit na poslední zápas celé sezony.