Home       Aktuálně       Soupiska       Rozpis a výsledky       Komentáře       Fan club       City Ground       Vzkazy/Messages       

Forest story
Síň slávy
Legendy
Brian Clough
Manažeři

Slavné zápasy
Slavné góly
Forest v Evropě
Poslední sezony
Forest u nás
Jako první
Pohledy do historie
Stadion
Rivalové
Knihy
Fanziny
Celebrity fans
Kniha návštěv
Napište nám
Fotogalerie
Exkluzivní rozhovory





Se současnými vlastníky máme slušnou šanci,
míní redaktor deníku The Guardian Danny Taylor


K fanouškům Nottinghamu Forest patří také Daniel Taylor, novinář, který pracuje pro deník The Guardian, kde zastává pozici šéfa fotbalového oddělení. Svou lásku k Forest ventiloval prostřednictvím knihy Deep Into The Forest, která vyšla v roce 2005. Je to profil čtrtnácti velikánů klubové historie, s nimiž Danny pořídil rozhovory a vše velice atraktivním způsobem zpracoval. Knihu můžeme opravdu jen doporučit každému příznivci Reds.

Čtenáři tvé knihy Deep Into The Forest ví, kdy jsi navštívil první zápas Reds, ale asi bychom měli začít rozhovor základní otázkou – kdy jsi začal pravidelně navštěvovat zápasy Forest?

Můj táta mě vzal na první zápas v roce 1981 – dodnes mě štve, že jsem nezažil období 1977–80 – a přestože jsem byl dítě, dobře si pamatuju pocity, jak mě to rychle vtáhlo. Pak jsem začal s tátou chodit pravidelněji, pak s kamarády ze školy, a když jsem byl starší, začal jsem kromě domácích zápasů jezdit i ven.

Kdo byl tvůj oblíbený hráč a proč?

Když jsem vyrůstal, byl to Stuart Pearce, protože symbolizoval Nottingham Forest. Tím nejlepším byl ale Stan Collymore, až na Gazzu nejúžasnější anglický fotbalista.

Co myslíš, proč byl Brian Clough tak jedinečný manažer?

Kolik na to máme času? Každý by asi měl po ruce nějakou historku, ale já si myslím, že to bylo hlavně tím jeho charismatem. Vyzařovala z něj jakási aura. Hráči z něj občas měli hrůzu, ale byli schopni pro něj udělat cokoliv, jen aby viděli, jak na lavičce zvedá palec nahoru.

Máš na něj nějakou osobní vzpomínku?

Párkrát jsem ho potkal, ale ne v době, kdy pracoval. Když jsem s ním mluvil, nic jsem z něj nedostal, ale bylo to zkrátka v době, kdy už dávno ve fotbale nedělal. Připadalo mi, že se baví tím, jak jsem z něj nervózní. A to jsem opravdu byl.

Pořídil jsi řadu rozhovorů s hráči zlaté éry Forest. Kdo na tebe udělal největší dojem?

Všichni byli v různých ohledech zajímaví. Měl jsem navíc dobrý pocit z toho, že nikdo z nich po mě nechtěl peníze za to, že jejich rozhovor bude v knize. Skvělý vypravěč je Larry Lloyd. Pozval mě k sobě domů do Španělska a bylo fakt skvělé poslouchat jeho příběhy z té skvělé doby.

A nějaká oblíbená historka?

Vzpomenu na jeden příběh, který mi vyprávěl Larry Lloyd. Ten si jednou zlomil nohu a Cloughie neváhal a okamžitě koupil jako jeho náhradu Davida Needhama z QPR. Lloydie z toho nebyl nadšený, ale Clough mu řekl, že s ním pořád počítá, ovšem musí být zase fit. No a Needham dalších šest týdnů na hřišti neudělal chybu. Larry to okomentoval po svém: „Když jsem ho sledoval, pomyslel jsem si: Ten zmetek to dělá líp, než by se mi mohlo líbit.“ Po šesti týdnech byl Lloyd znovu v pořádku, odehrál utkání za rezervu a následně se zúčastnil předzápasového soustředění. Larry vzpomíná, jak se Clough otočil k Needhamovi: „Davide, asi tě překvapuje, že nejsi v sestavě, a máš k tomu plné právo. Davide, od chvíle, co jsem tě koupil, jsi udělal všechno dobře. Sám to víš moc dobře a já tě nemůžu z ničeho vinit. Davide, jsi milý chlapec. Pokud by má dcera hledala muže na vdávání, byl bys to ty, jsi opravdu příjemný chlapík a já bych chtěl mít právě takového zetě.“ Pak Clough ukázal na Lloyda. „Nesnáším tady toho parchanta. A to je důvod, Davide, proč nejsi v sestavě. Ty nejsi hajzl jako Larry Lloyd. Synu, věci se totiž mají tak, že já chci mít v mé obraně právě takovýho hajzla.“

Jak vypadá tvá ideální jedenáctka z hráčů Forest, které jsi viděl na vlastní oči?

Shilton – Anderson, Walker, Burns, Pearce – Keane, Gemmill – Francis, Clough, Robertson –Collymore

Jaký byl tvůj nejlepší zážitek s Forest? A nejhorší?

Může se to zdát trochu zvláštní myslet v této souvislosti na vítězství v Peterboroughu, když jsme byli svědky tolika skvělých utkání v Evropě. Ale pokaždé si vzpomenu na ten prosluněný den v roce 1994, když jsme postoupili zpátky do Premiership, otočili jsme to z 0:2 na 3:2, v poslední minutě dal vítězný gól Stan Collymore a ze tří stran stadionu London Road vtrhli fanoušci Forest na hrací plochu. Toho dne naši fandové obsadili i světelné stožáry.  
A nejhorší? Doma s Yeovilem v play-off. To bylo prostě strašné.

Pamatuješ Forest jako stabilního účastníka nejvyšší soutěže. Co myslíš, je teď reálný návrat do Premier League a hlavně dlouhodobé účinkování v ní?

Člověk by řekl, že by to neměl být problém, když to dokazují menší kluby jako Wigan, Blackburn, Bolton, Swansea, Norwich a další. Jenže posledních patnáct let se ze mě trochu stává cynik. Se současnými vlastníky máme určitě slušnou šanci, ale jistě si nemůžeme myslet, že to bude formalita.

Jsi si jistý, že Sean O’Driscoll je po tolika změnách v minulých letech tím pravým manažerem?

To, co o něm vím, zní dobře, ale nemůžu říct, že jsem si jistý, protože ho až tak dobře neznám, nemohl jsem ho poznat, protože o sobotách obvykle pracuji. Ale zdá se, že má dostatečný respekt a líbí se mi styl fotbalu, který vyznává.

Co bys řekl o kvalitě současného kádru Forest?

Tým je poněkud nevybalancovaný – máme spoustu středních záložníků a naopak nám chybí křídelní hráči a obránci. Ale rozhodně je v týmu kvalita. Mnohé dokládá to, že přišel hráč jako Jenas a potom seděl na lavičce. Zvlášť se mi líbí Simon Cox. Ale myslím, že je na některých postech kádr stále úzký.

Řekl bych, že donedávna byl Nottingham Forest klubem velice skoupým na poskytování oficiálních informací. Co si o tom jako člověk pracující v médiích myslíš? Je to teď pod novými vlastníky lepší?

To říká hodně lidí, ale pracovníci tiskového oddělení klubu to rozhodně neměli snadné, když v politice bývalého majitele Nigela Doughtyho příliš velká otevřenost k médiím nebyla. Forest by se na tomto poli mohli zlepšit, ale jistě v tom nejsou nejhorší.

Jako fotbalový novinář a fanda Nottinghamu Forest to asi nemáš právě jednoduché psát o svém oblíbeném klubu...

Mám sklony být k Forest kritičtější než k jiným klubům. Lidé si možná myslí, že bych přirozeně měl o Forest psát v dobrém, ale takhle to nefunguje. Každopádně dokud se nedostaneme zpět do Premier League, nejsem v pozici, že bych o klubu příliš psal. Bohužel, Championship v dnešní době nedostává v celostátních novinách tolik prostoru.

Mnozí pamětníci minulých časů si stěžují, že kouzlo typického anglického fotbalu se vytrácí. Mají pravdu?

To je na dlouhou debatu. Jsou věci, které se mi líbí, věci, které se mi nelíbí, například to, že jsou hráči moderní doby příliš daleko od svých fanoušků na tribunách, žijí prostě v úplně jiném světě. Ale současný fotbal je stále velmi vzrušující, i když problémy samozřejmě jsou.  Všechny peníze se koncentrují do Premier League a kluby pod ní bojují o přežití. Ceny vstupenek jsou šílené a celková kvalita jde dolů. Manchester United a Manchester City jsou dnes top týmy, ale ani jeden z nich nehraje zrovna skvěle.

Postrádáš něco v současném fotbale na nejvyšší úrovni?

Spousta lidí, co znám, kvůli vysokým nákladům na fotbal nechodí. Býval to sport dělnické třídy, ale dnes je to o něčem jiném. Atmosféra na zápasech se kvůli tomu změnila.

Co si myslíš o tak velkém přílivu zahraničních hráčů na anglická hřiště a o jejich vlivu na hru?

Cizinci u nás výrazně zkvalitnili fotbal, pokud se podíváš na Forest, objevila se v klubu velká řada výborných zahraničních hráčů. Negativem ale je, že v některých zápasech Premier League možná sotva spatříš anglického fotbalistu. To má evidentně špatný vliv na reprezentační tým Anglie.

Nottingham Forest má fanoušky i v Česku a na Slovensku. Máš pro nás nějaký vzkaz?

Máte skvělý vkus! Je třeba držet víru a šířit slovo.




Tabulka Championship