Home       Aktuálně       Soupiska       Rozpis a výsledky       Komentáře       Fan club       City Ground       Vzkazy/Messages       

Forest story
Síň slávy
Legendy
Brian Clough
Manažeři
Slavné zápasy
Slavné góly
Forest v Evropě
Poslední sezony
Forest u nás
Jako první
Stadion
Rivalové
Knihy

Fanziny
Celebrity fans
Kniha návštěv
Napište nám
Fotogalerie
Exkluzivní rozhovory





Brian Laws: Nottingham Forest
bude vždy důležitou součástí mého života


 

 

Druhá část rozhovoru s Brianem Lawsem, někdejším pravým obráncem Forest a současným manažerem Scunthorpe United.

Strávil jste pět let s Brianem Cloughem. V čem byl tak výjimečný manažer?

V Nottinghamu Forest jsem byl šest let – a z toho pět let s Brianem Cloughem. Během té doby jsem okusil vrcholy i pády, stejně tak dobrou, špatnou i ošklivou tvář Briana Clougha, jednoho z největších a nejvíce charismatických manažerů fotbalové historie. Měl schopnost přesvědčit tě, že jsi vysoký deset stop. Uměl udělat z průměrného hráče velmi dobrého fotbalistu – a to pouhým slovem. Ne trénováním, protože vidět ho na hřišti, aby vedl trénink, to jsme nikdy nezažili. Vždy docílil toho, abys měl velkou víru ve vlastní schopnosti. A jedna věc nad vším vyčnívala – cokoliv jsme probírali, mělo společný výsledek: chtěl, abychom hráli jednoduše. Nikdy fotbal nekomplikoval a požadoval, abychom vše řešili nejjednodušším způsobem – nahraj míč spoluhráči vedle tebe. Odtud pramenil jeho úspěch.

Můžete přidat nějakou osobní vzpomínku?

Mám mnoho osobních vzpomínek na Briana Clougha. Je jich tolik, co bych mohl zmínit, ale napadá mě jedna obzvlášť milá, která nás vrací do chvíle před finále F. A. Cupu v roce 1991. Byla to jeho jediná příležitost vyhrát soutěž, v níž ve své manažerské kariéře dosud netriumfoval. Vyhrál kromě jiného dvakrát Pohár mistrů, když už  zmiňujeme jeho úspěchy. Takže F. A. Cup mu chyběl a my jsme byli plni odhodlání získat trofej pro něj. Těsně předtím, než jsme vkročili na hřiště, se otočil ke kapitánovi, byl to Stuart Pearce, a zeptal se ho: „Kdo je tady módní guru? Kdo je tady chlápek, který ví, co se nosí?“ Stuart se otočil ke mně a říká: „Je to Lawsy, ten ví, co je to móda!“ To byl naprostý výmysl, protože nemůže být člověk s horším výběrem oblečení než já, takže jsem samozřejmě nikdy nebyl módní guru. Nicméně Brian Clough se otočil a zeptal se mě: „Á, Lawsy. Co myslíš, jak vypadám?“ Odpověděl jsem: „Šéfe, vypadáte skvěle, ale být vámi, zbavil bych se těch pantoflí!“ Právě se chystal vejít na trávník Wembley a na nohou své hnědé pantofle, na což úplně zapomněl! Já jsem si pak přál, abych mu nic neřekl, protože by to byla ohromná legrace. Na druhou stranu jsem ho zachránil od trapasu. Ale to jen ukazuje, že se ve Wembley cítil jko doma.     

Byl Brian Clough přítomen na trénincích mužstva?

Zatímco jsme trénovali, Brian Clough si naprosto užíval svou pohodičku. Velmi málo navštěvoval tréninkové hřiště, ale pokaždé jsme věděli, když tam byl. Nejprve byl slyšet jeho pes, protože toho měl s sebou pokaždé, když přišel, takže kdy jsi slyšel štěkot, bylo jasné, že Cloughie není daleko. Vždycky jsme v tu chvíli zvýšili tempo tréninku – přidali jsme tedy proto, že jsme slyšeli psa, ne manažera! Za celých pět let si nevzpomínám, že by vedl trénink, což jen ukazuje, že opravdu všechno není jen o tom, jak se trénuje. 

Setkal jste se s mnoha skvělými hráči, ke komu jste měl nejblíž, kdo byl váš největší kamarád?

Měl jsem velké štěstí, že jsem mohl pracovat se spoustou výborných fotbalistů v Nottinghamu Forest, Middlesbrough, v Burnley. Hrál jsem s některými opravdu vynikajícími fotbalisty, ale mým nejbližším přítelem byl asi Garry Parker v Nottinghamu Forest. Přišli jsme do klubu ve stejnou dobu a společně jsme si prošli tím, co musel absolvovat každý – především projevit trpělivost v čekání na šanci v prvním týmu. Odehráli jsme předtím spolu hodně zápasů za rezervu a dost jsme se sblížili. Naše přátelství trvá do dnešního dne. Garry je dnes asistentem manažera v Celtiku a jsme v pravidelném kontaktu. Je to zřejmě jeden z mých nejbližších přátel ve fotbale.

Kdo byl nejlepší fotbalista, proti kterému jste na hřišti nastoupil?

Jako pravý bek jsem se střetával se spoustou kvalitních levých křídelníků. Řekl bych, že nejlepší fotbalisté, proti nimž jsem hrál, byli Ryan Giggs a John Barnes. Vynikající soupeři, s nimi jsem to měl v té době podle všeho nejsložitější. Pokaždé, když jsme proti sobě hráli, jsme si nic nedarovali a došlo k řadě tvrdých střetů, ale panoval mezi námi vzájemný respekt.

A koho považujete za nejlepšího fotbalistu ze svých spoluhráčů?

S největší pravděpodobností jím byl Stan Collymore. Měl rychlost, sílu, hrál pravou i levou, uměl hlavičkovat, přihrát, dát míč z voleje... Dokázal prostě s míčem udělat cokoliv si usmyslel. Když hrál za Nottingham Forest, byl to naprosto jedinečný fotbalista, nejtalentovanější a individuálně nejschopnější hráč, který sám dokázal rozhodovat zápasy. Ve svém období na City Ground byl jasnou jedničkou, ale později už vrcholu nedosahoval. Myslím si, že ho opustil hlad po úspěchu.

Dvakrát jste s Forest vyhráli Ligový pohár, skončili jste třetí v lize, hráli jste finále F. A. Cupu. V čem vidíte největší přednosti tehdejšího týmu?

Ano, měl jsem štěstí být v Nottinghamu Forest v době, kdy klub získal dva Ligové poháry a za doby mého působení hrál pětkrát finále ve Wembley. Patřili jsme k nejlepším týmům v lize, nejlepší období jsme měli od roku 1989 do sezony 1991/92, kdy v jádru našeho mužstva bylo hodně mládí a entuziasmu. Tým byl dobře složený a nechyběla mu vůle vítězit. Bylo to nejúspěšnější období, které jsem jako hráč prožil, a skutečnost, že Wembley tehdy bylo jako náš druhý domov, dokládá, že jsme měli opravdu dobré mužstvo.

Dalo se očekávat, že se Roy Keane stane v budoucnu tak výjimečným hráčem?

Roy Keane, to je jméno, na které se mě lidé neustále ptají. Byl jsem u jeho debutu za Forest venku v Liverpoolu. Toho dne s námi nastoupil do týmového autobusu velmi mladý kluk, všichni jsme měli za to, že jde o nějakého pomocníka kustoda, že mu pomůže s dresy a tak – to si v té chvíli myslel i sám Roy. Bylo neuvěřitelné, když mu pak Cloughie řekl, aby si vzal dres s číslem 7, vyzkoušel si ho a sdělil, jestli se mu líbí. Když si Roy dres oblékl, všichni v kabině jsme se tomu smáli! Ale Cloughie řekl: „Vypadáš v tom skvěle, chlapče. Vypadáš tak dobře, že jdeš hrát!“ My ostatní jsme nestačili zírat a říkali jsme si – co se to děje? Toho kluka jsme neznali, netušili jsme, jak se jmenuje. Byl to neuvěřitelný scénář, šli jsme hrát proti nadupanému Liverpoolu a já se chystal na Johna Barnese, jednoho z mých nejsilnějších protihráčů. Cloughie mi ještě řekl, že Roy jde hrát pravou zálohu, což znamenalo, že jsem mu musel pomáhat. To byl fakt zážitek! Nikdy na to nezapomenu. Jdeme tedy na hřiště a já Royovi povídám: „Poslouchej, řeknu ti co a jak.“ Ale on odpověděl: „No problem.“ Po deseti minutách hry si neskutečně vyšlápl na Johna Barnese, že jsem se tomu musel až smát – skvělé, ten kluk udělal práci za mě! Byl to zkrátka jeden z nejlepších debutů, jaký jsem kdy viděl. Roy hrál jako muž v těle chlapce. Vůbec neřešil, co je před ním za soupeře, chtěl vyhrávat. Byl to začátek jeho úžasné kariéry. Toho dne se zrodila hvězda.

Někteří bývalí hráči Forest jako vy, Stuart Pearce, Nigel Clough nebo Roy Keane se stali manažery, u fotbalu zůstali i další jako Steve Chettle, Ian Woan nebo Steve Sutton. Má to co dělat s tím, že jste všichni hráli pod Brianem Cloughem?

Mnoho lidí se mně ptá, zda je Cloughieho vliv patrný na mé manažerské práci. Byla by to ode mne hloupost, kdybych si z jeho umění nic nevzal. Naučil jsem se od něj, jak jednat s hráči, to byla jedna z jeho silných stránek. Někdy mohl být nelítostný, když to bylo nezbytné, ale dokázal hráče také podpořit a uměl být okouzlující. Není překvapením, že spousta současných manažerů – takoví jako Stuart Pearce, Nigel Clough a Roy Keane – nepochybně převzala od Briana Clougha některé ze způsobů jeho práce. Všechny nás ovlivnil a není překvapivé, že mnozí z jeho hráčů se stali úspěšnými manažery.  

Vy jste si profesi manažera osvojil velice brzy, hned po odchodu z Forest v roce 1994 jste začal pracovat v Grimsby. To byl určitě velký skok...

Nejobtížnější bylo udělat rozhodnutí o mé další kariéře. Bylo mi 31 let a měl jsem v Nottinghamu Forest ještě smlouvu na dva roky, ale cítil jsem narůstající touhu trénovat a přejít na pozici manažera. Neočekával jsem, že k tomu dojde tak brzy, každopádně příležitost se naskytla v Grimsby Town, týmu Division One, což byl tehdy ekvivalent Championship. Grimsby si vedlo dobře a právě tam přišli o svého manažera, který odešel do většího klubu. Pozvali mě na pohovor, pokládal jsem to za dobrou zkušenost. Ani náhodou mě nenapadlo, že bych tu práci mohl dostat, ale pohovor podle všeho dopadl velmi dobře. Můj pohled na hru je zaujal a cesta, kterou jsem chtěl prosazovat, rovněž, a tak mně nabídli stát se hrajícím manažerem, což v té době nebylo až tak neobvyklé řešení. Dnes je hrající manažer už zaniklá role, takovou práci není možné dělat, ale já jsem se tehdy hodně naučil, byla to tvrdá lekce. Jak jsem již řekl, byla to má první šance skočit do manažerského kolotoče a já jsem Grimsby Town velice vděčný za příležitost, kterou jsem dostal, stejně tak Nottinghamu Forest za to, že mě nechali odejít v době, kdy jsem měl ještě platnou smlouvu. Při pohledu zpět se na to dívám jako na nejdůležitější část mé kariéry. Moc jsem se v té době naučil.   

Zajímáte se dodnes o výsledky Nottinghamu Forest?

Nottingham Forest bude vždy důležitou součástí mého života, na jeho výsledky se vždycky dívám nejdřív. Ano, pořád sleduji, jak se klubu vede a těší mě, že se mu daří, doufejme, že na konci sezony budou Forest znovu v Premier League. 

V současném týmu Forest je váš někdejší útočník Billy Sharp. Můžete uvést něco o vaší společné práci?

Ano, je pěkné vidět Billyho Sharpa, hráče, s nímž jsem dříve pracoval, v Nottinghamu Forest. Když hrál ve Scunthorpe, byl vynikající. Přišel jako mladý kluk ze Sheffiledu United, koupili jsme ho za 50 000 liber a později prodali za 2,5 milionu. Je to skvělý střelec, dokáže se fantasticky orientovat v pokutovém území, to je jeho prostor. Umí dobře číst hru a zdá se, že se vždy dokáže dostat v pravý čas na správné místo. Jeho pracovitost pro tým a nadšení na tréninkovém hřišti dokáže každého na palubě pozitivně ovlivnit. Mám za to, že v Billym má Nottingham Forest fantastického hráče, který může být tím, který klub posune do Premier League.    

Co si myslíte o návratu manažera Billyho Daviese na City Ground?

Mrzelo mě, když jsem pozoroval takovou nestabilitu na manažerské pozici v Nottinghamu Forest v průběhu posledních deseti let. Jedinou stabilitu měl klub v době prvního působení Billyho Daviese. On je tím, který dokázal nasměrovat loď, udržel ji v klidu, ale také dostal tým do pozic zajišťujících play-off. Bylo to zvláštní rozhodnutí, když před téměř dvěma lety musel odejít, ovšem od chvíle, kdy se vrátil, tým zase vyletěl – což není překvapení – a výsledky s tím korespondují. Teď jsou Forest zase na koni. Řekl bych, že mají skvělou příležitost, aby vše bylo tak, jak má být. Billy je bystrý a zapálený manažer, vůdčí typ. Myslím, že je tím pravým pro Nottingham Forest.

 Jak se díváte na rozdíl mezi současným fotbalem a tím, který se hrál v 80. a 90. letech? Co bylo lepší tehdy, a co je lepší dnes?

Mám za to, že rozdíl mezi fotbalem dnes a v době, kdy jsem hrál, je především v rychlosti. Současní hráči jsou hbitější, rychlejší a v lepší kondici. Mají lepší techniku a lépe pracují s míčem. Myslím, že fotbal se celkově zlepšil, je kvalitnější, než býval. Dříve se hrálo mnohem pomaleji, a ačkoliv jsme si tehdy mysleli, že je fotbal ohromně vzrušující, cítím, že moderní hra je i v tomto směru dál. Špatné je jen to, že se rozhodčí nedokážou přizpůsobit rychlosti hráčů v současné Premier League.

Dělat manažera fotbalového klubu je nepochybně velmi stresující činnost. Jak se vám daří relaxovat?

Manažer fotbalového klubu je zjevně jednou z nejvíce stresujících profesí v zemi – patří v tom do top 3. Být dejme tomu předsedou vlády je jistě velký stres, ale fotbal je byznys natolik postavený na výsledcích, navíc je otevřenou knihou pro každého, kdo se chce podívat dovnitř a prozkoumat ji. Když jsem jako manažer začínal, bylo pro mě velmi obtížné se s tím vším vyrovnat. Ale jak čas pokročil, poznal jsem, jak relaxovat a nebrat si všechno tolik osobně. Ano, snažím se dohlédnout na to, abych byl dostatečně uvolněný. Mám štěstí v tom, že mám tříletého syna, díky němuž se držím při zemi a který mi umožní zahnat myšlenky spojené s fotbalem. Jinak bych se asi vůbec nevyspal!    

Máte nějaké oblíbené místo, kam jezdíte na dovolenou?

Mé nejoblíbenější místo na dovolenou je v tuto chvíli všeobecně oblíbená Dubaj. Tam je neustále zaručené slunce a teplo a zdá se, že to je destinace a mezi fotbalisty vůbec velmi populární. Za druhé nejoblíbenější místo považuji Portugalsko, protože jsem si zamiloval gof. 

Nottingham Forest má fanoušky i v Česku a na Slovensku. Máte pro nás nějaký vzkaz?

Rád bych popřál každému příznivci Nottinghamu Forest bez ohledu na to, kde se nachází, jen to nejlepší. Vím, že klub má spoustu fanoušků po celém světě. Doufejme, že tento rok se dostanou do zaslíbené země s názvem Premier League.


První část rozhovoru








Tabulka Championship