Home       Aktuálně       Soupiska       Rozpis a výsledky       Komentáře       Fan club       City Ground       Vzkazy/Messages       

Forest story
Síň slávy
Legendy
Brian Clough
Manažeři
Slavné zápasy
Slavné góly
Forest v Evropě
Poslední sezony
Forest u nás
Jako první
Stadion
Rivalové
Knihy

Fanziny
Celebrity fans
Kniha návštěv
Napište nám
Fotogalerie
Exkluzivní rozhovory





Jako manažer mám s Forest velice dobrou bilanci, říká Brian Laws, někdejší bek Reds

Brian Laws je v současné době již podruhé manažerem Scunthorpe United, který působí v League One. Má za sebou bohatou hráčskou minulost, jejíž nejvýznamnější součástí bylo šest let strávených v Nottinghamu Forest. V roce 1984 mu nabídl kontrakt legendární manažer Brian Clough a Laws působil na City Ground až do podzimu 1994, kdy se stal hrajícím manažerem v Grimsby. Před svou nottinghamskou kapitolou oblékal dres Burnley, Huddersfieldu a Middlesbrough. Jako manažer dále pracoval ve Scunthorpe, Sheffieldu Wednesday a Burnley. Jeho největšími hráčskými úspěchy jsou tři finálové účasti a z toho dvě vítězství v League Cupu , dále s Forest získal Full Members Cup (ten se hrál v Anglii v letech, kdy byly tamní kluby vyloučeny z pohárových soutěží UEFA), dvakrát s týmem skončil třetí v tehdejší I. divizi, jednou dosáhl finále F. A. Cupu. Mezi fanoušky Forest je všeobecně považován za druhého nejlepšího pravého beka v histroii klubu hned za Vivem Andersonem.
Brian Laws, jemuž v loňském roce vyšla biografie LAWS OF THE JUNGLE - mimochodem velmi zdařilá a čtivá kniha, která zaujme každého fandu anglického fotbalu - velmi ochotně souhlasil s poskytnutím exkluzivního rozhovoru pro webové stránky českých a slovenských fanoušků Nottinghamu Forest. Za to mu patří velké poděkování, je obdivuhodné, že si ve své zaneprázdněnosti na to udělal čas. Jeho zajímavé odpovědi jsou natolik rozsáhlé, že jsme se rozhodli rozdělit rozhovor na dvě části.



V minulém roce vyšla vaše kniha Laws of the Jungle: Football's Monkey Business. Mohl byste nám o ní něco říci a také o to, jak tato myšlenka vznikla?
 

O knize a vyhlídkách na její vydání jsme se poprvé bavili asi před deseti lety s jedním reportérem ze Scunthorpe, který poté, co jsem mu odvyprávěl pár historek z doby strávené v Nottinghamu Forest, navrhoval, abych je sepsal. Já jsem se na to nejprve díval trochu pesimisticky, ale pak jsem si uvědomil, že některé věci by přece jen mohly být zajímavé a k přečtení. Takže jsem si dalších pět až šest let psal poznámky, které jsem ale časem musel odložit, protože jsem byl velmi zaneprázdněný ve své manažerské práci. Když jsem pak skončil v Burnley, rozhodl jsem se udělat si roční pauzu bez fotbalu, přišla tedy šance se na chvíli zastavit a knihu dopsat. To se naštěstí povedlo, vydavatel byl spokojen, a tak jsme celý projekt dokončili. Je to prostě o takové té fotbalové “džungli” a o tom, jak lidé vnímají naši hru. Doufám, že text je knihy dostatečně srozumitelný. Čtenáři v ní najdou zajímavé příběhy s mnoha zajímavými fotbalovými osobnostmi včetně Briana Clougha.

Momentálně pracujete již podruhé ve Scunthorpe United, možná by se dalo říct, že jde o váš osudový klub... Můžete nám říci něco o jeho kouzlu?

Od doby, kdy jsem ze Scunthorpe United odešel, tam proběhly určité změny. Strávil jsem tam bezmála deset let, pak jsem působil ve větších fotbalových klubech, kde jsem poznal rozdíly ve stylu a pojetí práce. Velkou zkušenost jsem udělal v Sheffieldu Wednesday, kde jsem si to opravdu důkladně užil, a pak jsem se přesunul do Premier League, kde jsem vedl Burnley. Uteklo šest let a objevil jsem se zase ve Scunthorpe – připadalo mi to, jako kdybych si zase nazul své staré pantofle. Seděly mi dobře a já jsem v té době cítil, že bych chtěl tomuto klubu pomoci dostat se z potíží, v nichž se nacházel. Navíc ve Scunthorpe stále bydlím. Abych byl upřímný, vůbec jsem se nad nabídkou nerozmýšlel a těší mě, že stále jsem součástí tohoto klubu a jeho historie.

V dnešním fotbale není právě obyklé, aby manažer vydržel v jednom klubu více než devět let. Jak se vám to podařilo?

Na toto téměř desetileté období jsem velice hrdý, zvlášť na základy, které jsme tam vybudovali. Já, Russ Wilcox (můj asistent) a Nigel Adkins (který v té době byl náš fyzioterapeut) jsme společně v minulé dekádě přispěli k cestě klubu z League Two do Championship – a to byl úžasný úspěch. V tomto časovém období jsme do Scunthorpe přivedli některé fantastické střelce a výborné hráče, z nichž klub později ohromně profitoval finančně. Množství peněz, které prošlo klubem, je neuvěřitelné a samo o sobě úžasným výsledkem, na který můžeme být velmi pyšní.

Velice dobře si pamatuji na to, když jste se Scunthorpe United v sezoně 2006/07 zvítězili na City Ground nad domácími Forest 4:0. To pro vás musel být velice zvláštní zápas.

Nottingham Forest byl mému srdci vždy blízký, a tak kdykoliv se mi naskytla příležitost se s ním utkat, pokaždé to pro mě představovalo adrenalin navíc, který mi asi pomohl dosáhnout výsledků proti očekávání – s “malým Scunthorpe jít na Nottingham Forest”! Ano, bylo to neskutečné, hrát na City Ground tak dobře a vyhrát tam 4:0. Mám s Forest velice dobrou bilanci, nikdy jsem se svým bývalým klubem neprohrál. Pro mě jde o skutečně velice zvláštní zápasy, a tak tyto výsledky jsou něčím, co ve mně nadlouho zůstává.

Později jste dostal šanci vést Sheffield Wednsday, tedy velký klub s obrovskou základnou fanoušků...

Jít do Sheffieldu Wednesday nebylo zásadním rozhodnutím ve smyslu místa nebo velikosti fotbalového klubu. Rozhodnutí vzít tuto práci znamenalo, že jsem opustil něco velice mimořádného ve Scunthorpe United. Nicméně jsem nemohl odmítnout šanci vést klub, na jehož zápasy chodí až 30 000 lidí. Wednesday ale nebyli v dobré situaci, za deset let se tam přede mnou vystřídalo deset manažerů, takže to pro mě byla výzva, na kterou jsem se musel připravit. Jsem hrdý na to, že jsme tam dokázali spoustu věcí překonat a vyřešit. To, že jsem tam vydržel tři roky, dokládá, že jsem v klubu byl relativně úspěšný. Fanoušci mě měli rádi, klubu se zamlouval způsob, jakým jsem vedl zápasy, a to jsou věci, kterých si v rámci mé manažerské kariéry velmi vážím. Užil jsem si to a hodně jsem se z působení na Hillsborough poučil, obzvlášť vzhledem k tlakům z hlediska upnutého rozpočtu. Osmnáct měsíců klub neměl předsedu, což mi práci nijak neulehčilo, ale jsou rozhodnutí a zkušenosti, které bych nikdy neměnil. 



Hillsborugh, kde je Sheffield Wednesday doma, má velice zvláštní místo v anglickém fotbale. Vy jste tam jako hráč nastoupil k semifinále F. A. Cupu Forest-Liverpool v roce 1989, a tak jste byl svědkem tehdejší tragédie v ochozech. Předpokládám, že to je asi vaše nejhorší zkušenost spojená s fotbalem.

Když se ohlédnu do doby, kdy jsem dělal manažera Sheffieldu Wednesday, je ohromující, jak dávno před tím jsem tam hrál ve den tragédie na Hillsborough. Nikdy na to nezapomenu a do dnešního dne to všechno vidím jasně jako tehdy. Je to jeden z mých nejhorších fotbalových zážitků, už bych něco takového nikdy a nikde nechtěl vidět. Důsledkem této katastrofy je ale i to, že se za poslední dvě dekády výrazně zlepšila bezpečnost na fotbalových stadionech. Ta je teď bezkonkurenční. Můžete vzít svou rodinu na jakýkoliv zápas v zemi a cítit se bezpečně. Takže došlo k tragédii, něco se muselo udělat a mám pocit, že fotbalu to něco přineslo. Naše srdce budou vždy s rodinami, které ztratily své nejdražší. Nikdo by nikdy nečekal, že se něco takového může stát – že se půjde podívat na fotbal a přijde tam o život.

První příležitost pracovat jako manažer v Premier League se vám naskytla v Burnley v lednu 2010. Clarets byli tehdy ve složité situaci, ale mám pocit, že vás jistě muselo těšit, že jste součástí nejlepší fotbalové ligy na světě...

Po odchodu ze Sheffieldu Wednesday jsem si udělal přestávku během vánočního období, ale brzy jsem dostal příležitost vrátit se k fotbalu v Burnley, tedy v jednom z mých bývalých klubů. Věděl jsem, že se v Burnley snažili mě získat mě už v době, kdy jsem pracoval ve Wednesday, ale nepodařilo se jim uspět s nabídkou na uvolnění z mé smlouvy. Když Owen Coyle odešel do Boltonu, zavolali mi a zeptali se mě, jestli bychom mohli probrat možnost mého nástupu do klubu. Skutečnost, že byli v Premier League, měla velký vliv, protože jsem vždy toužil pracovat jako manažer v nejvyšší soutěži. Byla to fantastická příležitost, kterou jsem jednoduše nemohl odmítnout. Jako většina nováčků i Burnley nechybělo mezi jasnými aspiranty na sestup. Měli jsme rozpočet 15 milionů v jinak multi-milionovém průmyslu, takže to bylo opravdu složité. Z toho, že jsme z Premier League nakonec spadli, jsme byli velmi zklamaní, protože nám stačilo udělat jen jedno vítězství navíc a udrželi jsme se tam. Byli jsme záchraně opravdu blízko. Patřit do Premier League je rozdílné ve všech směrech, na které se jen dá pomyslet. Zájem médií je mezinárodní, tiskové konference rozhodně nejsou jako když jdete vyvenčit psa – kdepak, mluvíte s několika společnostmi, do různých rádií, televizí a novin. Musíš být velice obezřetný na to, co říkáš, protože všechno se velice rychle objeví na veřejnosti, zvlášť když třeba Sky Sports News aktualizují své zprávy každých pět minut! Samozřejmě jsme byli pod tlakem. Chtěli jsme pro Burnley zachránit Premier League, kterou tvoří kvalitní top týmy, a tak jsme museli všechny smysly soustředit na hru proti některým mimořádně silným individualitám a hráčům, jejichž plat byl vyšší než to, co si vydělalo celé našeho mužstvo. Sestup byl zklamáním, ale myslím si, že to všichni viděli jako nevyhnutelnou věc.



Než jste v roce 1988 přestoupil do Forest, hrál jste v Burnley, Huddersfieldu a Middlesbrough. Na severu v Boro jste během dvou let zažil dva postupy, to muselo být skvělé, ne?

Abych byl upřímný, v Middlesbrough jsem prožil jedno z nejlepších, ale zároveň nejvíce frustrujících období mé kariéry. Frustrace vycházela z toho, že jsme byli finančně na dně, z čehož pramenily problémy jako administrace a poté likvidace. Zažili jsme chvíle, kdy jsme nevěděli, jestli vůbec budeme hrát další ligový zápas. Ale tyto potíže nás natolik stmelily, že jsme dokázali obtížné časy překonat a navíc ještě posílily celý tým, že se s námi muselo počítat. Měli jsme jen 14 hráčů, ale naším manažerem byl Bruce Rioch, který vše uměl dobře zorganizovat. Zůstaly nám fantastické vzpomínky na to, jak jsme vše dokázali otočit správným směrem a jak se dokázal zformovat nový klub, který šel od postupu k postupu. Svého času se klub dostal až do Premier League, což jen ukazuje, kam až se dokázal posunout od doby, kdy jsme tam byli my. Bylo to skvělé být jeho součástí, protože jsme pomohli vybudovat základy. Byly to pěkné chvíle a velká radost z postupů. Tyto zážitky, které nás mohly naplnit hrdostí, mně umožnily dosáhnout ještě větších věcí v Nottinghamu Forest.

Pamatujete si na váš příchod do Forest?

Pamatuji si velice jasně čas strávený v Nottinghamu Forest. Prvním mezníkem byl telefonát a diskuse s jedinečným Brianem Cloughem, což byl opravdu zvláštní moment. Tehdy to byl nejpopulárnější manažer v zemi a  v té době pod ním toužil hrát každý fotbalista. Těšilo mě, že mě chtěl vzít z Middlesbrough do svého Nottinghamu Forest, ale každopádně jsem byl velmi překvapen, když jsem si uvědomil, že mě nikdy neviděl hrát. Když jsme se poprvé setkali, zeptal se mě: “Jsi dobrý hráč, nebo špatný hráč?” Odpověď pochopitelně zněla, že dobrý. Clough prohodil: “Počkáme, a uvidíme.” Protože, jak říkám, neviděl mě předtím hrát. Pak řekl: “Pokud budeš dobrý, můžeš všem říct, že jsem tě získal já. Pokud se ukáže, že jsi mizerný fotbalista, potom tě sem přivedl Ronnie Fenton!” To byl jeho asistent. Takže tak vypadaly mé první chvíle v klubu a musím říct, že to byl přinejmenším památný den. A mnoho dalších pak následovalo.

 

Druhá část rozhovoru






Tabulka Championship