Homepage       Soupiska       Rozpis a výsledky       Komentáře       Fan club       City Ground       Vzkazy/Messages       

Forest story
Síň slávy
Legendy
Brian Clough
Manažeři
Slavné zápasy
Slavné góly
Forest v Evropě
Poslední sezony
Forest u nás
Jako první
Pohledy do historie
Stadion
Rivalové
Knihy

Fanziny
Celebrity fans
Kniha návštěv
Napište nám
Fotogalerie

 

 

8. díl - březen 1978

Přiblížila se rozhodující část sezony. Forest se stále drželi s náskokem na čele ligové tabulky, ovšem únor 1978 probíhal spíše ve znamení pohárových zápasů. A také velké zimy.

Únor byl zaplněn pohárovými zápasy a v novém měsíci to nemělo být jinak. Již 2. března se potřetí v krátkém časovém rozmezí Forest střetli s Queens Park Rangers. O postupujícím do čtvrtfinále F. A. Cupu tedy rozhodl až druhý opakovaný zápas. Ve druhé minutě se měnilo skóre poprvé po brance Martina O’Neilla, v 64. minutě vyrovnal Stan Bowles. Ale hned vzápětí upravil Tony Woodcock na 2:1 a stejný hráč uzavřel jedenáct minut před koncem. Vyjasnilo se tedy až po dlouhých pěti hodinách hry!

V sobotu 4. března pak Forest čekalo domácí měření sil s West Hamem. Šlo o první ligové utkání na City Ground přesně po měsíci. Reds splnili úlohu favorita, ale vítězství 2:0 si zajistili až v posledních deseti minutách – v 79. minutě dal první gól David Needham a v 81. zvýšil John Robertson z penalty (byť až na druhý pokus, rozhodčí nechal pokutový kop opakovat).

Forest teď měli před sebou boje v obou pohárových soutěžích a mimořádně náročný program: během 28 březnových dnů měli odehrát 8 zápasů! Vše přitom absolvoval velmi úzký kádr, takže bylo důležité, aby Brian Clough s Peterem Taylorem dokázali hráče udržet v dobré formě a tým správně vyladěný.

„Předzápasové pokyny byly jednoduché,“ vzpomíná John O’Hare (na snímku vpravo). „Věděl jsi, co od tebe chtějí. Clough navíc v poločase dokázal vytáhnout každý důležitý detail z tvé hry. Jeho motivační schopnosti byly skvělé a bezpochyby měl dokonalé znalosti o fotbale.“

Colin Barrett doplňuje: „V kabině o poločase Cloughie řekl: ,Tak ty jsi udělal tohle, a já chci, aby to bylo takhle.´ Vybral jisté věci, ale nijak to nekomentoval. Chtěl, aby obránci uměli bránit, záložníci tvořit a útočníci dávat góly. Jako bekovi mi řekl: ,Jsi obránce, tak nemůžeš dělat tohle a tohle, vem míč a pošli ho na Johna Robertsona – ten se o to postará.´ Všechno na jednoduchém základě. Vyžadoval ale bránění i útočení od celého týmu.“

Čtvrtfinále F. A. Cupu W. B. A.-Forest přilákalo na stadion Hawthorns 36 506 diváků, kteří se stali svědky první porážky Reds od 19. listopadu. Brian Clough (bez na Mallorce se zotavujícího Petera Taylora) musel v sestavě zase jednou improvizovat, na pravém beku místo potrestaného Viva Andersona nastoupil záložník Ian Bowyer, pro zranění nemohli hrát Larry Lloyd a Colin Barrett a zcela v pořádku nebyli ani záložníci John McGovern a Archie Gemmill. Ovšem West Bromwich – jemuž pro změnu chyběl mladý Bryan Robson – měl tehdy velice dobré mužstvo, které díky brankám Micka Martina a Cyrilla Regise zvítězilo 2:0 a zmařilo Cloughovi a jeho mužům šanci na zisk unikátního „treble“.

V každém případě na rozjímání nad vypadnutím v F. A. Cupu nebyl čas. V úterý 14. března přijeli na nottinghamský City Ground rivalové z nedalekého Leicesteru. Zápas tentokrát dopadl lépe, přestože Forest herně nepřesvědčili. Ovšem vítězství 1:0 se počítalo – kromě dalších dvou důležitých bodů bylo dokladem toho, co zdobí velká mužstva: i když nehrají moc dobře, dokáží vyhrávat zápasy. Jediný gól vstřelil ve 13 minutě John Robertson z penalty, jíž předcházel faul Stana Simse na Iana Bowyera. Pohled na aktuální tabulku fanoušky Reds hřál u srdce. Forest jí vévodili s komfortním náskokem šesti bodů.

Ovšem to již byl za dveřmi první vrchol sezony – 18. březen byl vyhrazen na finále Ligového poháru Forest-Liverpool. Pro nottinghamský tým to znamenalo první cestu do Wembley, chrámu anglického fotbalu, od roku 1959. Vítězové F. A. Cupu z té doby byli klubem k zápasu pozváni. Forest ani Liverpool ještě tou dobou neměli Ligový pohár ve své síni slávy, navíc tato soutěž měla v 70. a 80. letech jiný zvuk než dnes, nestávalo se, aby prvoligové kluby k zápasům stavěly týmy plné rezervních hráčů. Faktem je, že Forest sice v té době vedli ligu, ovšem média favorizovala Liverpool. Jednak měl daleko více zkušeností z velkých finálových zápasů včetně těch z Wembley, navíc se nacházel ve velmi dobré aktuální formě – právě měl za sebou vyřazení Benfiky Lisabon ve čtvrtfinále PMEZ – a především se mohl pyšnit nabitou sestavou plnou reprezentantů. Forest naproti tomu opět nemohli postavit zkušené trio Shilton-Gemmill-Needham (přišli v průběhu sezony a Ligový pohár tedy již hráli za své bývalé týmy) a pro zranění nebyl k dispozici ani Barrett.

Obraz hry, kterou sledovalo ve Wembley sto tisíc diváků, naplňoval očekávání. Liverpool do zápasu vletěl náporem, vytvářel si šance, takže 18letý brankář Chris Woods měl plné ruce práce – zejména při šancích McDermotta, Dalglishe či Hughese. Terry McDermott posléze dal gól, ale rozhodčí ho neuznal pro ofsajd. Forest se soustředili na bránění, do ojedinělých akcí vepředu se dostával Woodcock. Také druhý poločas zahájil Liverpool aktivněji, ale Woods byl jedním slovem fantastický. V závěru normální hrací doby však Forest ožili a málem mohli rozhodnout. Nejprve bývalý hráč Liverpoolu Lloyd hlavou prověřil brankáře Clemence a pak měli šance Woodcock a Withe. Muselo se tedy prodlužovat, ale ani poté gól nepadl.

Larry Lloyd a Chris Woods po zápase ve Wembley.
 

„Musím říct, že jsme měli docela štěstí,“ přiznal John Robertson. „Chris Woods nás toho dne neskutečnými zákroky udržel ve hře.“ Penalty se tou dobou ještě nekopaly, a tak se obě mužstva za čtyři dny musela střetnout znovu.

Wembley, 18. března 1978
Nottingham Forest-Liverpool 0:0 po prodloužení
100 000 diváků, rozhodčí Partridge

Forest: Woods - Anderson, Burns, Lloyd, Clark - O’Neill, Bowyer, McGovern (O’Hare), Robertson - Woodcock, Withe
Liverpool: Clemence - Neal, P. Thompson, Smith, Hughes - Case, Kennedy (Fairclough), McDermott, Callaghan - Dalglish, Heighway

 

Ve středu 22. března se dějiště finálového zápasu přesunulo do Manchesteru na Old Trafford. Brian Clough sáhl zase jednou k nezvyklému, ale jak se ukázalo, geniálnímu tahu. Nechtěl své hráče stresovat, ale naopak jim dopřát relax, takže celý tým odvezl na pár dní do přímořského města Scarborough, kde se Forest na opakovaný boj o Ligový pohár v klidu připravovali.

Ze sestavy Cloughovi vypadl další článek, zraněný kapitán John McGovern. Pásku si místo něj navlékl Kenny Burns a v základu nastoupil zkušený John O’Hare.

Zápas byl tentokrát o něco vyrovnanější. Největší šanci Forest v prvním poločase propásl Withe, na druhé straně Woods dobře zasáhl při stříleném centru Neala. Po změně stran Liverpool přitlačil, jenže pak poslal Clark dopředu dlouhý pas, přes Withea a Woodcocka se balón dostal k O’Haremu. Ten se řítil sám na branku, už si připravoval zakončení – a najednou ho zezadu sestřelil obránce Thompson. Dodnes se občas vedou diskuse, jestli to bylo před vápnem, nebo uvnitř. Liverpoolští samozřejmě rozhodčího přesvědčovali, že to v šestnáctce nebylo, ovšem sudí Partridge nařídil penaltu. John Robertson ji střelou k tyči proměnil a přes několik šancí na obou stranách se již skóre neměnilo.

Nottingham Forest tak po 19 letech získali velkou domácí trofej, první pod vedením Briana Clougha. Převzal ji v roli kapitána Kenny Burns, klíčová postava středu obrany a skutečně vydařená letní posila mužstva. Reds triumfovali jako – vzhledem k výše uvedeným skutečnostem – jako typičtí „underdogs“. „Byla středa a v sobotu nás čekal další zápas v lize, proto oslavy nebyly nijak velké,“ říká John McGovern, který zápas sledoval z tribuny společně se Shiltonem, Gemmillem, Needhamem a Barrettem.

Videovzpomínka na finále na Old Trafford

Old Trafford, 22. března 1978
Nottingham Forest-Liverpool 1:0 (0:0)
Branka: 52. Robertson (pen.)
54 375 diváků, rozhodčí Partridge

Forest: Woods - Anderson, Burns, Lloyd, Clark - O’Neill, Bowyer, O’Hare, Robertson - Woodcock, Withe
Liverpool: Clemence - Neal, P. Thompson, Smith, Hughes - Case (Fairclough), Kennedy, Mcdermott, Callaghan - Dalglish, Heighway

 

Velkým hrdinou obou finále byl mladý brankář Chris Woods, který za 300 minut nedovolil liverpoolským střelcům skórovat. Trochu paradoxně byl souboj na Old Trafford posledním Woodsovým zápasem v dresu Forest. Vrátil se totiž na lavičku jako dvojka Petera Shiltona, který ho mezi tyče nepustil. Chris hájil reprezentačnímu gólmanovi záda ještě celou příští sezonu 1978/79, ale pak přestoupil do Queens Park Rangers, protože chtěl pravidelně chytat.

Do konce měsíce Forest sehráli ještě dvě ligová utkání. V sobotu zdolali zachraňující se Newcastle 2:0 brankami Robertsona a Andersona, ve středu 29. března pak přivezli bod z Middlesbrough za remízu 2:2 (trefili se Woodcock a O’Neill). Tam měla ale jejich série neporazitelnosti namále, protože v poslední minutě zahodil domácí Mills obrovskou šanci.

Čelo tabulky první divize vypadalo na konci března takto:

1. Forest 32 21 8 3 59:20 50
2. Everton 34 18 10 6 62:36 46
3. Arsenal 34 17 9 8 48:28 43
4. Manchester City 33 17 8 8 61:38 42
5. Liverpool 32 17 6 9 45:29 40

Reds byli na nejlepší cestě získat po poháru i ligový titul. Mohlo se ještě něco přihodit, aby se cesta týmu Briana Clougha za konečným úspěchem zkomplikovala?


1. díl seriálu - srpen 1977
2. díl seriálu - září 1977
3. díl seriálu - říjen 1977
4. díl seriálu - listopad 1977

5. díl seriálu - prosinec 1977
6. díl seriálu - leden 1978
7. díl seriálu - leden 1978
9. díl seriálu - duben 1978
10. díl seriálu - květen 1978

 

Další články z rubriky Pohled do historie:
Když Forest zdolali Barcelonu

Brian Clough vytlačil Reds nahoru na třetí pokus
Když Forest dobývali Evropu
Nejhorší přestupy Forest v dějinách